We would be losers

Rozhovor s Johnossi pro Britishrock z roku 2007. Johnossi hrálo na rakouském festivalu Nova Rock. Obzvlášť pasáž s nevyřčeným Děkuju na konci koncertu stojí za to:)

Jak snášíte tohle horko?

Ossi: Ne moc dobře, je to strašné! Nestěžuju si na léto, ale jsem zvyklý na to skočit během léta rovnou do moře. Teď jsme tady a je to tady jako na poušti, takže si musím dávat sprchu každou půlhodinu.

Máš taky takový problém s horkem, Johne?

John: Ne tak moc jako Ossi, ale taky si myslím, že je moc horko. Je to asi horko z toho napětí.

Četla jsem, že jste uzavřeli nahrávací smlouvu po třech show. Jak se to mohlo stát?

Ossi: Podle mě proto, že jsme tak dobří.

Ale je hodně opravdu dobrých kapel a ty nedostanou nahrávací smlouvu. Neměli jste náhodou taky trochu štěstí?

John: Z poloviny štěstí, z poloviny...(Ossi ho přeruší)

Ossi: Já vlastně na štěstí nevěřím. Štěstí je něco, na co spoléhají ubožáci, a není to dobrá věc, spoléhat na štěstí. Byla to kombinace nás, kteří jsme byli dobří a těch správných lidí. Ale štěstí nemá s úspěchem co dělat.

Aha, dobře. Ok. Jak moc důležitý je pro vás vztah s vašimi fanoušky? Na vaší webstránce máte skutečně cool deník Mluví Ossi a Mluví John. Jak důležité je pro vás komunikovat s vašimi fanoušky?

Ossi: Mohlo by to být lepší, ale jsme strašně líní. Užíváme si kontakt se svými fanoušky, ale někdy jsme trochu moc líní. Máme spoustu jiných věcí, které se dějou v našem životě, ale...
John: Samozřejmě že si chceme najít čas na to komunikovat se svými fanoušky.

Ossi: Cítíme, že bychom byli schopni věnovat se tomu víc, ale jsme prostě líní. Změníme to, protože jsme se o tom s Johnem zrovna nedávno bavili. Bavili jsme se o Myspace a zjistili jsme že myspace umírá. Myspace je out, je to na hovno...na hovno:-)

John: Moc spamu!

Ossi: Myspace bylo na vrcholu tak před 2 lety, ale teď už umírá. Takže se budeme víc soustředit na naši vlastní stránku, žádné další komunikování s fanoušky prostřednictvím myspace, protože to stojí za hovno!

Ale mohli byste mít spojení s fanoušky skrz jeviště, viděla jsem vás živě...

John: Kde?

Tady, dneska....a vy jste s fanoušky nemluvili. Jen jednou jsi řekl něco navíc, a když jste skončili, ani jste neřekli děkuju nebo nashledanou. To je pro mě trochu divné. Vaši fanoušci si vás váží a vy jim to nijak nevracíte...

John: Ale tohle je poprvé co jsi nás viděla, že?

Správně.

John: No, dělali jsme tady jen velmi krátký koncert, tak půl hodiny a chtěli jsme do toho dát co nejvíc hudby bude možné, ale samozřejmě tohle není omluva. Já se necítím jako Ježíš, když jsem na jevišti, nemyslím si: "Tady jste mé děti, pojďte ke mě"... není to tak, protože nejsem takový typ člověka. (neustále váhá a zdá se, že nemá ani ponětí o čem mluví)

Já a Ossi my píšeme písně a hrajeme 80% hudby jen pro sebe...

Ossi: Hrajeme pro lidi a ti to můžou slyšet. Nejsem král a neřeknu Ahoj každému kokotovi v davu. To co děláme místo toho je...

John: Každému kokotovi? (směje se)

Ossi: Jo, každému kokotovi!

John: Každému kokotovi v davu (směje se)

Ossi: Jo, místo toho podepisujeme věci po koncertě a setkáváme se s lidmi tváří v tvář. Protože když stojíš na podiu je to tak 4 metry vysoko a mezi tebou a publikem je ta zasraná vzdálenost, takže jak se vůbec můžeš dostat do kontaktu s lidma?

John: (přeruší Ossiho) Ne ne ne, myslím, že nemáš pravdu! Podle mě nemáš pravdu, protože...

Ossi: Jo, ale já umím hrát... (očividně naštvaný)
John: Jojo, ale poslouchej, věc se má tak, že jsme jen dva lidé a dáváme hodně energie a hodně ze sebe do hudby, kterou hrajeme. Musím se soustředit jen na to, abych byl schopný hrát, protože hraju a zpívám ze srdce, a proto se musím soustředit na hraní.

Ano, to je to, co jsem se chtěla zeptat. Jen dva lidé na celou show, není to strašně vysilující?

John: Ano, to je. A proto se soustředím na to, abych se dostal do hudby, chápeš? Prostě jen zavřít oči a snažit se být v hudbě, prostě dělat show, která je tak dobrá jak jen je to možné.Chci říct, je spousta skupin, které řvou: (a teď je extrémně hlučný a divoce gestikuluje) Ahoj všichni, jste tady rádi??? JOOOOOOOOO!

Ossi: Chci vás slyšet víc nahlas! …JOOOOOOOOOOO!

John:  Ne ještě hlasitěji! JOOOOOOOOOOOO! (je stále hlasitější)

Ossi: Ne ještě hlasitěji, hlasitěji, hlasitěji...

John:  To je ten důvod proč je Robbie Williams tak známý. Jeho písně stojí za hovno, ale má charisma a energii. Něco ve stylu: (zpívá) Chcete mi opíchat prdel?

Robbie Williams dává všem holkám v hledišti pocit, že s ním skutečně můžou píchat. A já nechci...

Ossi: My jim nechceme dát ten pocit, že si to s náma můžou rozdat...

John: (pořád hlasitě) Nechci aby si lidé mysleli, že můžou být součástí mého života, protože nemůžou. Jsme stejně normální jako všichni ostatní. Já nemám ten přístup „tady jsem, vy jste mé děti“, a tak nejsem tak otevřený....

  

Ok, Ok, chápu...měli bysme pokračovat...

John: Prostě jen hrajeme naše písně a jsme zatraceně šťastní, když si lidé naši hudbu užívají a chodí na naše show.

Ossi: Komunikujeme skrz naši hudbu...

Ok, jediná věc co jsem řekla, bylo, že mi chybělo děkuju na konci.

Ossi: Řekl jsem děkuju, ale neřekl jsem to do mikrofonu.

Dobře ale...(všeobecný smích)

John: Obyčejně vždycky řekneme děkuju,ale někdy...

Jo, ale pro mě to bylo poprvé co jsem vás viděla...

Ossi: Ok, jestli ti to chybělo: Děkuju , že ses přišla podívat. (sarkastický tón)

Ok, vzkážu to vašim fanouškům venku. Pojďme dál: srovnali byste se s jinými skupinami?

John: Myslíš jako White Stripes? 

To jsi řekl ty...

John: To je to, co všichni říkají.

Já to neříkám. Ale porovnali byste svoji hudbu, svůj styl s jinými skupinami?

John:  Ne, protože pro nás je hudba kompletní svoboda. Kdybychom nedělali hudbu, byli bysme prostě jen depresivní. Takže ji děláme, abychom se cítili dobře. To je hlavní důvod.

Jaké je ovzduší mezi všemi švédskými skupinami?

John: Atmosféra je dobrá, protože Švédsko je malá země.

Ossi: Všichni se máme rádi.

John: Skupin pocházejících ze Švédska je hodně. Myslím, že nálada mezi nimi je velmi dobrá.

Můžete vyjmenovat nějaké skupiny, které máte skutečně rádi?

John: Mám rád Soundtrack of your lives, The Hives

Ossi: Mando Diao

John: Jo, Mando Diao. Tyhle lidi známe, ale The Hives doopravdy neznáme.

Ossi: To je vlastně ten důvod proč rádi hrajeme na festivalech: vidíš tam své přátele.

Je tady dneska nějaká skupina, kterou si půjdete poslechnout? Kdy odjíždíte, dneska, v noci, zítra?

Ossi, John: zítra

John: Půjdeme se podívat na The Hives a The Smashing Pumpkins.

Ok, cool. Pojďme k vaší nahrávce. Když natočíte album, jste s ním naprosto spokojení? Nebo si přejete něco změnit?

Ossi: Ne, na dokončeném albu nechceš nic změnit, chceš udělat další nahrávku, která bude ještě lepší. To je to, co děláme.

John: Co se stalo, stalo se. Nedíváme se zpátky.

V jednoduchosti je krása, píše se o vaší hudbě. Je to také slogan pro váš život?

John: Ne, rozhodně ne!

Ossi: Ne, jednoduchý není. Náš osobní život je všechno možné, jen ne jednoduchý. Je to chaos!

Je to proto že jste tak zaneprázdnění hudbou?

Ossi: Doma máš svoji rodinu a přátele, které máš rád a se kterými chceš strávit každou vteřinu, ale to je nemožné. A to je pro mě těžké. Lidi, kteří mají normální práci, například v kanceláři, můžou alespoň strávit nějaký čas se svými rodinami, ale my jsme celou dobu pryč. Snažíme se strávit co nejvíc času s přáteli, když jsme doma. A je to velmi chaotické. Tohle není ten způsob, jak bys chtěl žít svůj život, ale pořád je to způsob, jaký jsme si vybrali. Můžeme skončit s Johnossi kdykoliv chceme, ale pořád je tady spousta lidí, kteří na nás závisí a my závisíme na sobě. Proto je to docela chaotické.

Zdá se, že jste opravdu dobří přátelé. Ve svém životopise píšete o love story mezi přáteli. Existuje něco, co váš může rozdělit?

(ticho)

Holky?

John, Ossi: Ne ne ne

John: Já nevím...

Ossi: Nemyslím si, že o tomhle je přátelství. Mít věci, které vás můžou rozdělit. Je lepší mít věci, které vás můžou k sobě ještě víc přiblížit. Bavit se o věcech, které nás můžou rozdělit pro nás není zajímavé.

John: Láska, láska nás může rozdělit.

(začnou zpívat Love can tear us apart od Joy Division)

  

Pokud byste si mohli vybrat jednu píseň z minulosti, kterou byste si přáli napsat vy sami, která by to byla?

John: Jednu píseň, písní je hodně. Vlastně jsem tuhle otázku dostal před 2 týdny v jiném rozhovoru a řekl jsem píseň a potom jsem toho litoval. (pozn. Od Velvet Underground)

Jedna píseň, kterou bych si opravdu přál napsat je Five Years od Davida Bowieho.

(začne ji zpívat fakt fakt hodně dobře) Tohle je jedna z mých nejoblíběnějších písní.

Hezké. Kdybyste nebyli hudebníci, co by bylo vaše zaměstnání?

Ossi: Nemám tušení.

John: Nic, byli bychom lůzři.

Lůzři, wow. Takže vy nemáte žádný jiný talent?
Ossi: Samozřejmě kdybych si poranil ruce a nemohl dál hrát na bicí, musel bych si najít něco jiného.

John: Já bych vykradl banku myslím. Abych měl nějaké paníze a mohl opustit Švédsko.

Chceš odejít ze Švédska?

John: Kdybych byl sám, úplně sám, kdybych neměl Johnossi, jediné, na co bych myslel by bylo sehnat nějaké peníze a odstěhovat se do nějaké levné země.

Kam?

John: Myslím, že Asie je hodně levná, no Japonsko je strašně drahé. Ale třeba Filipíny...ale tam je strašné horko, co? Ne, to ne, tam je moc horko. A deštivo.

Ossi: Já bych řekl, dokud je to blízko oceánu, tak je to v pohodě.

John: Chtěl bych být astronaut. Chtěl bych pryč do vesmíru.

Ossi: Jo!

John: Je to hrozně jednoduché. Když máš pocit, že už nechceš být astronautem, tak můžeš jen otevřít dveře a vyletět a mít zážitek, jako nikdo jiný nemá, protože budeš ve vesmíru a...

Ossi:  Zemřeš ve vesmíru...

John: Jo, zemřeš ve vesmíru. Ale budeš mít tuhle úžasnou zkušenost.Na druhou stranu, mohlo by to být dost děsivé létat dokola ve vesmíru.

Ossi: Jo, to by bylo cool. 

For english version of this interview (from 2007) go HERE (it´s worth it!!!!)