Ingen av vägarna är rätt eller fel

Starý rozhovor s Johnossi, přeložený ze švédštiny během letního volna. Rozhovor je z roku 2008. Johnossi hrálo na festivalu Rookie a Teresa Hedström položila Johnovi a Ossimu pár otázek. O čem se bavili si můžete přečíst zde:

Pro ty, kdo vás neznají: Kdo jste? 

Jsme John a Ossi a děláme hudbu společně. Hrajeme spolu už přibližně čtyři roky. 

Jaktože jste jen dva? To je trochu neobvyklé...

Nezačali jsme skupinu kvůli instrumentům, ale protože jsme chtěli hrát spolu. A fungovalo to, tak se toho pevně držíme, říká John.

Jaktože jedna kytara, jeden set bubnů, jeden John a jeden Ossi udělají takový randál? 

Má to co dělat s více různými faktory, začne John a pokračuje: Hrajeme ´tvrdě´ a když hrajeme na živo máme dobré zvukaře, takže to zní dobře. Hodně udělaly naše čtyři zesilovače. 

Ossi doplňuje, že se naučili ovládat své nástroje tak dobře, že nikdo jiný by to pravděpodobně takhle nedokázal. 

Jste hodně sehraní, když hrajete. Je to přirozené nebo je to trénink?

Udělali jsme nějakých sto představení a zkoušíme a zkoušíme a zkoušíme. Ale byli jsme hodně sehraní hned od začátku, říká John. 

A Ossi doplňuje: Byli jsme vždycky sehraní, ale rok od roku se to zlepšuje.

Kromě toho jsme na scéně na sobě hodně závislí. Když člověk hraje ve skupině, hraje jenom ´poblíž´ těch, co hrají nejblíž. Nemůže slyšet ty ostatní. Například basista možná slyší jen bubny... My máme jen jeden druhého, proto nám to musí sedět, abychom zněli dobře.

Četla jsem, že práce od 9 do 5 vás děsí. Co byste dělali, kdybyste nedělali hudbu?

Ossi by měl práci, kde by mohl pracovat doma. Říká, že nemá paniku z osmihodinové pracovní doby, ale z kanceláře.

John říká, že u něj je to panika z toho muset být na určitém místě v určitý čas. 

Ale jaktože to teď funguje? Teď musíte být na určitém místě v určitý čas...

John říká, že teď mají chvíli, kdy musí někde být, ale můžou odpočívat během cesty.

Mohl jsem si rozhodovat o svém volném čase. Teď nějaký čas intenzivně pracujeme a potom máme víc volna, říká Ossi.

John říká, že v červenci nemají žádný volný čas. Další volno je ale nadosah a potom ho budou mít víc, než je běžné. 

Kdo píše texty a hudbu?

Já píšu texty i hudbu. Nejdřív napíšu hudbu, udělám melodii a kytarové části. Zbytek děláme spolu. Často si začnu zpívat, když přijdu na nějakou melodii, pokud do melodie dobře zapadají slova. Obvykle potom jen vyměním slova co zní divně, říká John a dodává, že celé tělo je pro něj jako instrument. Hodně v hudbě používá svůj hlas.

Vaše hudební vzory?

John říká, že mají hodně vzorů. Jak ´klidné´ zpěváky a skladatele, tak i metal. Moc se neinspirujeme v hudbě, která se nám podobá. 

Ossi vysvětluje, že lepší je pocit, který píseň zprostředkuje, který inspiruje. Dobrá píseň tě nutí si ji zopakovat.

Vydali jste desku v roce 2005 a 2008. Kdy se vynoří další?

Rozdíl mezi druhou a třetí deskou by měl být menší než mezi první a druhou. Bude to na podzim 2010, říká John. 

Vaši první desku jste vydali znovu. Proč?

Vyměnili jsme nahrávací společnost a naše deska nebyla ve švédských obchodech půl roku. Chtěli jsme, aby tam byla, takže když vycházela evropská verze vydali jsme ji znovu spolu s ní.

Co máte nejradši? Živé vystoupení nebo studio? 

John říká, že mají rádi obě varianty a Ossi dodává, že člověk se nepotřebuje rozhodovat. Kromě toho vydali jen dvě desky zatímco jezdí hodně po turné několik měsíců v roce. Nedá se to srovnávat. Ale oba si myslí, že živá vystoupení se hodně odlišují od hudby hrané ve studiu.

Jak se nabíjíte před koncertem a jak moc důležité je to pro vaše hraní?

Oba: Spánek a sprcha. John říká, že si dá drink, musí být uvolněný a pak skáče a křičí. Ossi potřebujeme nejméně hodinu mezi tím co vstane z postele a vyjde na scénu. To je hrozně důležité, říká.

Nejlepší/nejhorší koncertní vzpomínka?

Těch bylo hodně, ale ty nejlepší koncerty si člověk nepamatuje protože byl až příliš ´uvnitř´ toho všeho. Je to skoro jako mít nehodu. Člověk si nepamatuje jak se to přihodilo, říká John a Ossi ho doplňuje: Jo, člověka pak bolí celé tělo. (oba se smějí) 

Člověk si pamatuje, že to stálo za to, ale nic víc. A žádné vystoupení není stejné, říká John. 

Někdy je to spokojenost a nespokojenost, dodává Ossi. Každopádně poznáme, když to bylo dobré, to si vzájemně nepotřebujeme nic víc říct.

Jak vůbec zvládáte váš koncert? Hrajete a zpíváte jako blázni...

Já mám velmi odolný hlas. A minulé léto jsem přišel na to, co dělat, aby zněl hrubě, takže to teď dělám. Po třech měsících na turné mám neprůstřelný hlas. Je pořád dobrý. Ale na podzim je první koncert po dlouhé době. Budu se muset pořádně zahřát, takže budu křičet každý večer v týdnu, říká John.

Ale co Ossiho ruce? 

Ruce jsou to, co je na tom nejlíp. Často se mlátím do noh a pak mám na nich modřiny. Zbytek těla dostává výprask, ale ruce jsou v pohodě, říká Ossi s úsměvem. Je snadné dostat krční ústřel, takže je důležité se zahřát. Člověk není ve formě pořád. To nejtěžší je kondice.

Kdyby jste měli po zbytek života poslouchat už jen jednu píseň, jaká by to byla?

Ticho nebo píseň, která by měla tak velký obsah jak jen by to bylo možné, začne John. Možná něco klasického. Symfonie, ale dlouhá, na dvě desky. 

Ossi konstatuje že Autobahn od Kraftwerk má 20 minut.... John se rozhodl vybrat si "Bad Bad Boys" od Midi, Maxi a Efti. Oba pro mě začnou trochu zpívat.

Máte nějakou radu pro ty kdo chtějí prorazit?

Přesně se rozhodněta jakou cestou se chcete dát. Komerční umělec nebo punk. Jsou jenom tyhle dva. Člověk musí vědět co chce. A žádná z těch cest není správná nebo špatná, říká John. 

Člověk musí vědět, že nebude prvních deset let vydělávat žádné peníze, tipuje Ossi. 

A být na začátku bláznivý a nebojácný. Po dvou letech člověk dosáhne toho takový nebýt, ale to už si tím člověk prošel, říká John.

A tiskne zatraceně krásná trička, uzavírá Ossi.

If you are interested in english version of this interview from 2008, just give us a hint and we will make and publish an english translation too:)