Zobrazují se příspěvky se štítkemINTERVIEW...... Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemINTERVIEW...... Zobrazit všechny příspěvky

úterý 25. října 2011

To develop as a human being

Thank to Isii loves MD for translation of this awesome interview!!! ♥

They come from Sweden, but don't have as many fans as their musical colleagues from Mando Diao.
John Engelbert (28) and Oscar Bonde (31): two guys that already wanted to found a band when they were younger.
They're friends of The Hives, tour around the world and we know them because of hits like “Party with my pain”, “Execution song” or “Man must dance”.
Recently they made up their tour trough Germany, which they had to cancel because of Engelbert's sickness in last years October.
Annie met them backstage at one of their gigs. First we met a tired Ossi (“I’m always tired, so don’t mind me!”), whom follow a minimum as tired John.
In the interview they speak about their recent album, their furture collaborations with the Beatsteaks, independant actions, depressions and future plans.

Annie: Let's start with an easy question: how would you call your music?
John: That's no easy question, it's one of the hardest.
Ossi (thinks): yeah well, melodious...
John: melodious drum'n-bass-focused guitar rock-pop?

Annie: Your last album is called Mavericks. Do you often feel like mavericks? When did you feel like that the last time?
Ossi: Well, I think when we were younger and didn't really know what we had to do, because we decided to do nothing... this was a kind of being maverick. But once in a while everybody should try to be a Maverick, I think it would make the world a better place. But I don't really remember when I felt like a Maverick the last time...

Annie: What about you, John?
John: Well, I feel like that every single time when we do something and everybody is against us. But then we're just saying: We'll do this anyway, and if it works we're proud. That's important... because people are different and if you are a maverick often free mind goes with free will and hand in hand with directness towards the world. It's about trying to be not close-minded and conservative; we're not withdrawn at all, but open for new things. I think it's important to look behind the obvious, to develop as a human being. So many people only live for fame, just because they were educated that way and think everything works that way.
Ossi: We know many people that are that way and act on that maximes. That holds them off from being how they really are and from doing something that would have more substance.

Annie: next question... What do you think is the main difference between you and the more commercial band Mando Diao, that is from Sweden too?
John: I'm not sure... I think Mando Diao believe they're still the same rockband as they were in the beginning and haven't changed because they had one or more hits. But if you have a successful song in a big country like Germany, everything changes. You're automatically seen as a commercial band. They haven't really thought commercial I think. They're good friends of ours and we hang out with them a lot. They're still like they were 10 years ago, and I think we're that way too.
Ossi: We always try to explore new coasts and to do new things and have the same philosophy regarding music. You don't want to repeat yourself all the time.
John: And you think they play sold out shows now and are boring?

Annie: No, I don't, but if you compare their new album to 'Bring Em In'...

John & Ossi: Yeah, of course.

Annie: Sometimes I have the impression they really thought "Okay, let's make a commercial single".
John:
Yeah, I definitely know what you mean. There's a big difference between Dance With Somebody and their first album. But I think they just wanted to try something new. Maybe their next album will be dirty garage rock again, I don't know! (laughs) 

Annie: You've been touring with Razorlight before. Which band would you like to support in the future?
Ossi:
Normally you tour with other bands because you're friends with them. We've once toured with the Hives in Japan, that was real fun. To suport your friends is the best thing you can do,  but still there are these big bands from America, with which you'd love to play just to reach a bigger audience.
John: It doesn't always have to be a bands you like, but of course we'd like to play with the Queens Of Stone Age or the Foo Fighters, even if we don't listen to them that often. But a audience of that size would of course be awesome...
Apart from that I think it's easier to support a band that you're no real fan of. Because then you've got the feeling that you're better than the mainact. But if we'd... (thinks) ...Ossi, name a good band! .... if we'd, let's say tour with the Band Of Horses, we'd, I think, feel like very bad musicians. (laughs) But it would be awesome, Arcade Fire would be great too! Or U2, not because we like them, but more because it would be good for our importance.

Annie: Do you know German bands that you'd like to tour with?
John:
We got an offer to play with the Beatsteaks, but unfortunately we had other plans. The tour would be this april, and everybody we told of that said "You have made the wrong decision!", because apparently this group is very popular in Germany. But it's always flattering to be asked by a band to join them on tour. Hopefully we can do that another time with the Beatsteaks!

Annie: That would be great!   ... well, right now it's in fashion to mix your songs with electronic elements or to do remixes. Would that be a possibility for you too?
Ossi:
Well, in Sweden there are some remixes of our songs. Some are good, and some... bad. (laughs) 
John: Yeah, there are really, really bad ones. But right now there's a cool electro-house-duo, Rebecca & Fiona, and they did a remix for Roscoe.  But we don't spend that much attention to remixes. Our label asked, we said yes, but we're not involved in that, because we don't like music that much that's just done with computers.

Annie: A song of you is called „There’s a lot of things to do…“. Which things would you like to do before you die?
Ossi
(thinks): Sometimes I want to create someting new, something that brings me to another direction. But actually I just want to travel around the world, have many children, eat good things, drink a lot of wine. I want to protect my family, my friends...
John: yourself...
Ossi: Yeah, right, myself, and I want to meet a lot of new people before I die.
John: I'd like to write many new songs that I haven't written yet. When I'm old I want to have a huge collection of self-written songs. Moreover I want almost the same like Oskar, maybe except the travelling. I don't have itchy feet.

Annie: Another question: Some people say you have had huge mental problems while the production of your last album. In how far has this crises influenced your way of writing and the recording process?
John:
I think very much. It doesn't matter in which mental or emotional state we are, it will always influence us. But  at the same time we don't want to analyse these things. We just want to go with the flow, as long as there is one, even if we feel bad. Thank God we've always been playing music. We just want to be open towards our creativity and to record as many good songs as possible. It's always good if you can transfor something bad into something good, for example if you go trough a hard time and can make something positive out of it. That's how it was with this album. We have transformed something really bad into a fantastic album.
Ossi: That's the good thing about being and artist, writer or musician. You can just transform bad experiences into something good by being creative. That's also the reason why I can't imagine sitting in an office, fill in forms and stuff like that; stuff where you're working on things that already exist.

Annie: Last question... who is Roscoe and what is that song about?
John:
It's a friend that's called Roscoe and is always scared to do something. Instead of trying things he isn't starting them, because he is scared of failing; he rather locks in his house. It is an imaginary person, we don't have a friend called like that. I just started singing "Roscoe, Roscoe..." when I wrote the melody, I don't even know why. But it sounded good, that's why we just kept that name for the person...

Vi måste sova

Interview s Johnossi ve švédštině.:)


Johnossi from Team Tony on Vimeo.

Is that a feeling a change

John: “I knew that Ossi is a good drummer and that he knew a lot of other musicians. So I called him one day and we arranged a meeting to play together and just to look what might happen…”

Ossi: “We were already excited and overwhelmed about the first try. Simply everything fitted. It was… perfect. We didn’t need other musicians. What we two could achieve with simply a guitar and some drums was entirely enough.”


úterý 26. července 2011

Ingen av vägarna är rätt eller fel

Starý rozhovor s Johnossi, přeložený ze švédštiny během letního volna. Rozhovor je z roku 2008. Johnossi hrálo na festivalu Rookie a Teresa Hedström položila Johnovi a Ossimu pár otázek. O čem se bavili si můžete přečíst zde:

Pro ty, kdo vás neznají: Kdo jste? 
Jsme John a Ossi a děláme hudbu společně. Hrajeme spolu už přibližně čtyři roky. 

Jaktože jste jen dva? To je trochu neobvyklé...
Nezačali jsme skupinu kvůli instrumentům, ale protože jsme chtěli hrát spolu. A fungovalo to, tak se toho pevně držíme, říká John.

Jaktože jedna kytara, jeden set bubnů, jeden John a jeden Ossi udělají takový randál? 
Má to co dělat s více různými faktory, začne John a pokračuje: Hrajeme ´tvrdě´ a když hrajeme na živo máme dobré zvukaře, takže to zní dobře. Hodně udělaly naše čtyři zesilovače. 
Ossi doplňuje, že se naučili ovládat své nástroje tak dobře, že nikdo jiný by to pravděpodobně takhle nedokázal. 

Jste hodně sehraní, když hrajete. Je to přirozené nebo je to trénink?
Udělali jsme nějakých sto představení a zkoušíme a zkoušíme a zkoušíme. Ale byli jsme hodně sehraní hned od začátku, říká John. 
A Ossi doplňuje: Byli jsme vždycky sehraní, ale rok od roku se to zlepšuje.
Kromě toho jsme na scéně na sobě hodně závislí. Když člověk hraje ve skupině, hraje jenom ´poblíž´ těch, co hrají nejblíž. Nemůže slyšet ty ostatní. Například basista možná slyší jen bubny... My máme jen jeden druhého, proto nám to musí sedět, abychom zněli dobře.

Četla jsem, že práce od 9 do 5 vás děsí. Co byste dělali, kdybyste nedělali hudbu?
Ossi by měl práci, kde by mohl pracovat doma. Říká, že nemá paniku z osmihodinové pracovní doby, ale z kanceláře.
John říká, že u něj je to panika z toho muset být na určitém místě v určitý čas. 

Ale jaktože to teď funguje? Teď musíte být na určitém místě v určitý čas...
John říká, že teď mají chvíli, kdy musí někde být, ale můžou odpočívat během cesty.
Mohl jsem si rozhodovat o svém volném čase. Teď nějaký čas intenzivně pracujeme a potom máme víc volna, říká Ossi.
John říká, že v červenci nemají žádný volný čas. Další volno je ale nadosah a potom ho budou mít víc, než je běžné. 


Kdo píše texty a hudbu?
Já píšu texty i hudbu. Nejdřív napíšu hudbu, udělám melodii a kytarové části. Zbytek děláme spolu. Často si začnu zpívat, když přijdu na nějakou melodii, pokud do melodie dobře zapadají slova. Obvykle potom jen vyměním slova co zní divně, říká John a dodává, že celé tělo je pro něj jako instrument. Hodně v hudbě používá svůj hlas.

Vaše hudební vzory?
John říká, že mají hodně vzorů. Jak ´klidné´ zpěváky a skladatele, tak i metal. Moc se neinspirujeme v hudbě, která se nám podobá. 
Ossi vysvětluje, že lepší je pocit, který píseň zprostředkuje, který inspiruje. Dobrá píseň tě nutí si ji zopakovat.

Vydali jste desku v roce 2005 a 2008. Kdy se vynoří další?
Rozdíl mezi druhou a třetí deskou by měl být menší než mezi první a druhou. Bude to na podzim 2010, říká John. 

Vaši první desku jste vydali znovu. Proč?
Vyměnili jsme nahrávací společnost a naše deska nebyla ve švédských obchodech půl roku. Chtěli jsme, aby tam byla, takže když vycházela evropská verze vydali jsme ji znovu spolu s ní.

Co máte nejradši? Živé vystoupení nebo studio? 
John říká, že mají rádi obě varianty a Ossi dodává, že člověk se nepotřebuje rozhodovat. Kromě toho vydali jen dvě desky zatímco jezdí hodně po turné několik měsíců v roce. Nedá se to srovnávat. Ale oba si myslí, že živá vystoupení se hodně odlišují od hudby hrané ve studiu.

Jak se nabíjíte před koncertem a jak moc důležité je to pro vaše hraní?
Oba: Spánek a sprcha. John říká, že si dá drink, musí být uvolněný a pak skáče a křičí. Ossi potřebujeme nejméně hodinu mezi tím co vstane z postele a vyjde na scénu. To je hrozně důležité, říká.

Nejlepší/nejhorší koncertní vzpomínka?
Těch bylo hodně, ale ty nejlepší koncerty si člověk nepamatuje protože byl až příliš ´uvnitř´ toho všeho. Je to skoro jako mít nehodu. Člověk si nepamatuje jak se to přihodilo, říká John a Ossi ho doplňuje: Jo, člověka pak bolí celé tělo. (oba se smějí) 
Člověk si pamatuje, že to stálo za to, ale nic víc. A žádné vystoupení není stejné, říká John. 
Někdy je to spokojenost a nespokojenost, dodává Ossi. Každopádně poznáme, když to bylo dobré, to si vzájemně nepotřebujeme nic víc říct.


Jak vůbec zvládáte váš koncert? Hrajete a zpíváte jako blázni...
Já mám velmi odolný hlas. A minulé léto jsem přišel na to, co dělat, aby zněl hrubě, takže to teď dělám. Po třech měsících na turné mám neprůstřelný hlas. Je pořád dobrý. Ale na podzim je první koncert po dlouhé době. Budu se muset pořádně zahřát, takže budu křičet každý večer v týdnu, říká John.

Ale co Ossiho ruce? 
Ruce jsou to, co je na tom nejlíp. Často se mlátím do noh a pak mám na nich modřiny. Zbytek těla dostává výprask, ale ruce jsou v pohodě, říká Ossi s úsměvem. Je snadné dostat krční ústřel, takže je důležité se zahřát. Člověk není ve formě pořád. To nejtěžší je kondice.

Kdyby jste měli po zbytek života poslouchat už jen jednu píseň, jaká by to byla?
Ticho nebo píseň, která by měla tak velký obsah jak jen by to bylo možné, začne John. Možná něco klasického. Symfonie, ale dlouhá, na dvě desky. 
Ossi konstatuje že Autobahn od Kraftwerk má 20 minut.... John se rozhodl vybrat si "Bad Bad Boys" od Midi, Maxi a Efti. Oba pro mě začnou trochu zpívat.

Máte nějakou radu pro ty kdo chtějí prorazit?
Přesně se rozhodněta jakou cestou se chcete dát. Komerční umělec nebo punk. Jsou jenom tyhle dva. Člověk musí vědět co chce. A žádná z těch cest není správná nebo špatná, říká John. 
Člověk musí vědět, že nebude prvních deset let vydělávat žádné peníze, tipuje Ossi. 
A být na začátku bláznivý a nebojácný. Po dvou letech člověk dosáhne toho takový nebýt, ale to už si tím člověk prošel, říká John.
A tiskne zatraceně krásná trička, uzavírá Ossi.


If you are interested in english version of this interview from 2008, just give us a hint and we will make and publish an english translation too:)

pondělí 25. července 2011

What happens in the bus, stays in the bus

Rozhovor s Johnossi ze švýcarského St. Gallenu. Pouze audio a otázky pouze v němčině. Bohužel němčinou nevládnu, pro ty kdo jsou na tom stejně jako já, snažte se odhadnout otázky:) 

Audio interview from St. Gallen concert. Unfortunatelly with questions in German...but you can easily guess the questions... 

Link: here 

úterý 12. července 2011

Oh brother don´t wake me up

Rozhovor s Johnossi z roku 2007 pro Toazted, Holandsko. 

Interview with Johnossi from Holand, January 2007. The guy who asks questions is so stupid...that it´s almost very funny. Love their answers. Thumbs up!

pondělí 6. června 2011

To gain happiness you have to struggle first

Odkaz na úžasný rozhovor s Johnem z roku 2010. O tvorbě nového alba, o štěstí, o vnitřní síle, kterou je v sobě třeba najít...jednoduše o Johnossi. 
Odkaz: ZDE

Click here and you can watch amazing interview with John about their new album, about happiness, about the strenght to be who you really want to be...simply about Johnossi. 

středa 1. června 2011

We would be losers

Rozhovor s Johnossi pro Britishrock z roku 2007. Johnossi hrálo na rakouském festivalu Nova Rock. Obzvlášť pasáž s nevyřčeným Děkuju na konci koncertu stojí za to:)

Jak snášíte tohle horko?
Ossi: Ne moc dobře, je to strašné! Nestěžuju si na léto, ale jsem zvyklý na to skočit během léta rovnou do moře. Teď jsme tady a je to tady jako na poušti, takže si musím dávat sprchu každou půlhodinu.

Máš taky takový problém s horkem, Johne?
John: Ne tak moc jako Ossi, ale taky si myslím, že je moc horko. Je to asi horko z toho napětí.

Četla jsem, že jste uzavřeli nahrávací smlouvu po třech show. Jak se to mohlo stát?
Ossi: Podle mě proto, že jsme tak dobří.

Ale je hodně opravdu dobrých kapel a ty nedostanou nahrávací smlouvu. Neměli jste náhodou taky trochu štěstí?
John: Z poloviny štěstí, z poloviny...(Ossi ho přeruší)
Ossi: Já vlastně na štěstí nevěřím. Štěstí je něco, na co spoléhají ubožáci, a není to dobrá věc, spoléhat na štěstí. Byla to kombinace nás, kteří jsme byli dobří a těch správných lidí. Ale štěstí nemá s úspěchem co dělat.

Aha, dobře. Ok. Jak moc důležitý je pro vás vztah s vašimi fanoušky? Na vaší webstránce máte skutečně cool deník Mluví Ossi a Mluví John. Jak důležité je pro vás komunikovat s vašimi fanoušky?
Ossi: Mohlo by to být lepší, ale jsme strašně líní. Užíváme si kontakt se svými fanoušky, ale někdy jsme trochu moc líní. Máme spoustu jiných věcí, které se dějou v našem životě, ale...
John: Samozřejmě že si chceme najít čas na to komunikovat se svými fanoušky.
Ossi: Cítíme, že bychom byli schopni věnovat se tomu víc, ale jsme prostě líní. Změníme to, protože jsme se o tom s Johnem zrovna nedávno bavili. Bavili jsme se o Myspace a zjistili jsme že myspace umírá. Myspace je out, je to na hovno...na hovno:-)
John: Moc spamu!
Ossi: Myspace bylo na vrcholu tak před 2 lety, ale teď už umírá. Takže se budeme víc soustředit na naši vlastní stránku, žádné další komunikování s fanoušky prostřednictvím myspace, protože to stojí za hovno!

Ale mohli byste mít spojení s fanoušky skrz jeviště, viděla jsem vás živě...
John: Kde?

Tady, dneska....a vy jste s fanoušky nemluvili. Jen jednou jsi řekl něco navíc, a když jste skončili, ani jste neřekli děkuju nebo nashledanou. To je pro mě trochu divné. Vaši fanoušci si vás váží a vy jim to nijak nevracíte...
John: Ale tohle je poprvé co jsi nás viděla, že?

Správně.
John: No, dělali jsme tady jen velmi krátký koncert, tak půl hodiny a chtěli jsme do toho dát co nejvíc hudby bude možné, ale samozřejmě tohle není omluva. Já se necítím jako Ježíš, když jsem na jevišti, nemyslím si: "Tady jste mé děti, pojďte ke mě"... není to tak, protože nejsem takový typ člověka. (neustále váhá a zdá se, že nemá ani ponětí o čem mluví)
Já a Ossi my píšeme písně a hrajeme 80% hudby jen pro sebe...
Ossi: Hrajeme pro lidi a ti to můžou slyšet. Nejsem král a neřeknu Ahoj každému kokotovi v davu. To co děláme místo toho je...
John: Každému kokotovi? (směje se)
Ossi: Jo, každému kokotovi!
John: Každému kokotovi v davu (směje se)
Ossi: Jo, místo toho podepisujeme věci po koncertě a setkáváme se s lidmi tváří v tvář. Protože když stojíš na podiu je to tak 4 metry vysoko a mezi tebou a publikem je ta zasraná vzdálenost, takže jak se vůbec můžeš dostat do kontaktu s lidma?
John: (přeruší Ossiho) Ne ne ne, myslím, že nemáš pravdu! Podle mě nemáš pravdu, protože...
Ossi: Jo, ale já umím hrát... (očividně naštvaný)
John: Jojo, ale poslouchej, věc se má tak, že jsme jen dva lidé a dáváme hodně energie a hodně ze sebe do hudby, kterou hrajeme. Musím se soustředit jen na to, abych byl schopný hrát, protože hraju a zpívám ze srdce, a proto se musím soustředit na hraní.

Ano, to je to, co jsem se chtěla zeptat. Jen dva lidé na celou show, není to strašně vysilující?
John: Ano, to je. A proto se soustředím na to, abych se dostal do hudby, chápeš? Prostě jen zavřít oči a snažit se být v hudbě, prostě dělat show, která je tak dobrá jak jen je to možné.Chci říct, je spousta skupin, které řvou: (a teď je extrémně hlučný a divoce gestikuluje) Ahoj všichni, jste tady rádi??? JOOOOOOOOO!
Ossi: Chci vás slyšet víc nahlas! …JOOOOOOOOOOO!
John:  Ne ještě hlasitěji! JOOOOOOOOOOOO! (je stále hlasitější)
Ossi: Ne ještě hlasitěji, hlasitěji, hlasitěji...
John:  To je ten důvod proč je Robbie Williams tak známý. Jeho písně stojí za hovno, ale má charisma a energii. Něco ve stylu: (zpívá) Chcete mi opíchat prdel?
Robbie Williams dává všem holkám v hledišti pocit, že s ním skutečně můžou píchat. A já nechci...
Ossi: My jim nechceme dát ten pocit, že si to s náma můžou rozdat...
John: (pořád hlasitě) Nechci aby si lidé mysleli, že můžou být součástí mého života, protože nemůžou. Jsme stejně normální jako všichni ostatní. Já nemám ten přístup „tady jsem, vy jste mé děti“, a tak nejsem tak otevřený....

  
Ok, Ok, chápu...měli bysme pokračovat...
John: Prostě jen hrajeme naše písně a jsme zatraceně šťastní, když si lidé naši hudbu užívají a chodí na naše show.
Ossi: Komunikujeme skrz naši hudbu...

Ok, jediná věc co jsem řekla, bylo, že mi chybělo děkuju na konci.
Ossi: Řekl jsem děkuju, ale neřekl jsem to do mikrofonu.

Dobře ale...(všeobecný smích)
John: Obyčejně vždycky řekneme děkuju,ale někdy...

Jo, ale pro mě to bylo poprvé co jsem vás viděla...
Ossi: Ok, jestli ti to chybělo: Děkuju , že ses přišla podívat. (sarkastický tón)

Ok, vzkážu to vašim fanouškům venku. Pojďme dál: srovnali byste se s jinými skupinami?
John: Myslíš jako White Stripes? 

To jsi řekl ty...
John: To je to, co všichni říkají.

Já to neříkám. Ale porovnali byste svoji hudbu, svůj styl s jinými skupinami?
John:  Ne, protože pro nás je hudba kompletní svoboda. Kdybychom nedělali hudbu, byli bysme prostě jen depresivní. Takže ji děláme, abychom se cítili dobře. To je hlavní důvod.

Jaké je ovzduší mezi všemi švédskými skupinami?
John: Atmosféra je dobrá, protože Švédsko je malá země.
Ossi: Všichni se máme rádi.
John: Skupin pocházejících ze Švédska je hodně. Myslím, že nálada mezi nimi je velmi dobrá.


Můžete vyjmenovat nějaké skupiny, které máte skutečně rádi?
John: Mám rád Soundtrack of your lives, The Hives
Ossi: Mando Diao
John: Jo, Mando Diao. Tyhle lidi známe, ale The Hives doopravdy neznáme.
Ossi: To je vlastně ten důvod proč rádi hrajeme na festivalech: vidíš tam své přátele.

Je tady dneska nějaká skupina, kterou si půjdete poslechnout? Kdy odjíždíte, dneska, v noci, zítra?
Ossi, John: zítra
John: Půjdeme se podívat na The Hives a The Smashing Pumpkins.

Ok, cool. Pojďme k vaší nahrávce. Když natočíte album, jste s ním naprosto spokojení? Nebo si přejete něco změnit?
Ossi: Ne, na dokončeném albu nechceš nic změnit, chceš udělat další nahrávku, která bude ještě lepší. To je to, co děláme.
John: Co se stalo, stalo se. Nedíváme se zpátky.

V jednoduchosti je krása, píše se o vaší hudbě. Je to také slogan pro váš život?
John: Ne, rozhodně ne!
Ossi: Ne, jednoduchý není. Náš osobní život je všechno možné, jen ne jednoduchý. Je to chaos!

Je to proto že jste tak zaneprázdnění hudbou?
Ossi: Doma máš svoji rodinu a přátele, které máš rád a se kterými chceš strávit každou vteřinu, ale to je nemožné. A to je pro mě těžké. Lidi, kteří mají normální práci, například v kanceláři, můžou alespoň strávit nějaký čas se svými rodinami, ale my jsme celou dobu pryč. Snažíme se strávit co nejvíc času s přáteli, když jsme doma. A je to velmi chaotické. Tohle není ten způsob, jak bys chtěl žít svůj život, ale pořád je to způsob, jaký jsme si vybrali. Můžeme skončit s Johnossi kdykoliv chceme, ale pořád je tady spousta lidí, kteří na nás závisí a my závisíme na sobě. Proto je to docela chaotické.

Zdá se, že jste opravdu dobří přátelé. Ve svém životopise píšete o love story mezi přáteli. Existuje něco, co váš může rozdělit?
(ticho)

Holky?
John, Ossi: Ne ne ne
John: Já nevím...
Ossi: Nemyslím si, že o tomhle je přátelství. Mít věci, které vás můžou rozdělit. Je lepší mít věci, které vás můžou k sobě ještě víc přiblížit. Bavit se o věcech, které nás můžou rozdělit pro nás není zajímavé.
John: Láska, láska nás může rozdělit.

(začnou zpívat Love can tear us apart od Joy Division)

  
Pokud byste si mohli vybrat jednu píseň z minulosti, kterou byste si přáli napsat vy sami, která by to byla?
John: Jednu píseň, písní je hodně. Vlastně jsem tuhle otázku dostal před 2 týdny v jiném rozhovoru a řekl jsem píseň a potom jsem toho litoval. (pozn. Od Velvet Underground)
Jedna píseň, kterou bych si opravdu přál napsat je Five Years od Davida Bowieho.
(začne ji zpívat fakt fakt hodně dobře) Tohle je jedna z mých nejoblíběnějších písní.

Hezké. Kdybyste nebyli hudebníci, co by bylo vaše zaměstnání?
Ossi: Nemám tušení.
John: Nic, byli bychom lůzři.

Lůzři, wow. Takže vy nemáte žádný jiný talent?
Ossi: Samozřejmě kdybych si poranil ruce a nemohl dál hrát na bicí, musel bych si najít něco jiného.
John: Já bych vykradl banku myslím. Abych měl nějaké paníze a mohl opustit Švédsko.

Chceš odejít ze Švédska?
John: Kdybych byl sám, úplně sám, kdybych neměl Johnossi, jediné, na co bych myslel by bylo sehnat nějaké peníze a odstěhovat se do nějaké levné země.

Kam?
John: Myslím, že Asie je hodně levná, no Japonsko je strašně drahé. Ale třeba Filipíny...ale tam je strašné horko, co? Ne, to ne, tam je moc horko. A deštivo.
Ossi: Já bych řekl, dokud je to blízko oceánu, tak je to v pohodě.
John: Chtěl bych být astronaut. Chtěl bych pryč do vesmíru.
Ossi: Jo!
John: Je to hrozně jednoduché. Když máš pocit, že už nechceš být astronautem, tak můžeš jen otevřít dveře a vyletět a mít zážitek, jako nikdo jiný nemá, protože budeš ve vesmíru a...
Ossi:  Zemřeš ve vesmíru...
John: Jo, zemřeš ve vesmíru. Ale budeš mít tuhle úžasnou zkušenost.Na druhou stranu, mohlo by to být dost děsivé létat dokola ve vesmíru.
Ossi: Jo, to by bylo cool. 

For english version of this interview (from 2007) go HERE (it´s worth it!!!!)

sobota 28. května 2011

John is a perfect person

John a Ossi v rozhovoru o tom, co si o sobě mysleli, když se poznali a co na sobě vzájemně nesnáší.



John and Ossi in an interview about what is so annoying about each other...:)